Czech Knowledge Prompts

V češtině se tradičně rozlišuje **10 slovních druhů**. Zde je jejich seznam s příklady:

1. **Podstatná jména** (substantiva) – *dům, žena, pes*
2. **Přídavná jména** (adjektiva) – *velký, krásná, modrý*
3. **Zájmena** (pronomina) – *já, ty, on, ten, který*
4. **Číslovky** (numeralia) – *jedna, dva, třetí, několik*
5. **Slovesa** (verba) – *být, číst, napsal*
6. **Příslovce** (adverbia) – *rychle, nahoře, velmi*
7. **Předložky** (prepozice) – *v, na, pod, přes*
8. **Spojky** (konjunkce) – *a, ale, protože, nebo*
9. **Částice** (partikule) – *ne, ano, ať, snad*
10. **Citoslovce** (interjekce) – *ach, ouvej, haló*

Některé moderní přístupy mohou počty slovních druhů mírně upravovat, ale tento rozdělení je nejběžnější.

V češtině existuje deset hlavních částí řeči. Jsou to:

1. Podstatná jména (například: dům, pes, láska)  
2. Přídavná jména (například: modrý, velký, krásný)  
3. Zájmena (například: já, ty, on, ona, to, svůj)  
4. Číslovky (například: jedna, deset, třicet)  
5. Slovesa (například: jít, vidět, psát)  
6. Příslovce (například: rychle, velmi, dnes)  
7. Předložky (například: v, na, s, o)  
8. Spojky (například: a, nebo, že, když)  
9. Částice (například: ano, právě, či)  
10. Citoslovce (například: Au!, Uf!, Ach!)  

Tyto části řeči tvoří základní skupiny slov, které se v češtině používají k tvorbě vět a komunikaci.

V češtině je tradičně **10 slovních druhů**. Zde je jejich seznam s příklady:

1. **Podstatná jména (substantiva)** – např. *dům, kočka, radost*  
2. **Přídavná jména (adjektiva)** – např. *velký, hezký, rychlý*  
3. **Zájmena (pronómina)** – např. *já, ten, náš*  
4. **Číslovky (numeralia)** – např. *jeden, druhý, několik*  
5. **Slovesa (verba)** – např. *být, číst, psát*  
6. **Příslovce (adverbia)** – např. *rychle, dnes, velmi*  
7. **Předložky (prepozice)** – např. *v, na, o, s*  
8. **Spojky (konjunkce)** – např. *a, ale, protože*  
9. **Částice (partikule)** – např. *ano, ne, snad*  
10. **Citoslovce (interjekce)** – např. *ach, haf, bác*

Poznámka: Někdy se číslovky řadí pod zájmena nebo přídavná jména, ale tradiční česká gramatika je považuje za samostatný slovní druh.

V češtině podle tradiční gramatiky rozlišujeme deset slovních druhů. Seznam s příklady:

1. Podstatná jména (substantiva)  
   – pes, dům, láska, město

2. Přídavná jména (adjektiva)  
   – velký, modrý, krásný, nový

3. Zájmena (pronomina)  
   – já, ty, který, někdo, svůj

4. Číslovky (numeralia)  
   – jeden, druhý, sto, několik, první

5. Slovesa (verba)  
   – běžet, mluvit, být, vidět, spát

6. Příslovce (adverbia)  
   – rychle, tam, velmi, zítra, tady

7. Předložky (prepozice)  
   – v, na, pod, mezi, během

8. Spojky (konjunkce)  
   – a, ale, protože, nebo, že

9. Částice (partikule)  
   – ať, nechť, li, jenže, prý

10. Citoslovce (interjekce)  
    – ach, hej, hop, brr, uf

V češtině se tradičně uvádí **10 slovních druhů** (parts of speech). Přestože existují debaty a nuance, toto je standardní rozdělení:

1. **Podstatné jméno (Substantivum):** označuje věci, osoby, místa, pojmy. (ukazuje, *co*).
   * *Příklad:* **pes**, **dům**, **Praha**, **láska** (dog, house, Prague, love)
2. **Přídavné jméno (Adjektivum):** popisuje vlastnosti podstatných jmen. (ukazuje, *jaký*).
   * *Příklad:* **velký**, **krásný**, **červený**, **chytrý** (big, beautiful, red, smart)
3. **Zájmeno (Pronomen):** zastupuje podstatné jméno nebo jiné slovní druhy. (ukazuje *něco místo něčeho*).
   * *Příklad:* **já**, **ty**, **on**, **ona**, **ono**, **ten**, **tento**, **někdo** (I, you, he, she, it, that, this, someone)
4. **Číslovka (Numerale):** vyjadřuje počet a pořadí. (ukazuje *kolik*).
   * *Příklad:* **jeden**, **dvě**, **tři**, **první**, **druhý**, **stý** (one, two, three, first, second, hundredth)
5. **Sloveso (Verbum):** popisuje činnost nebo stav. (ukazuje *co se děje*).
   * *Příklad:* **běžet**, **mluvit**, **být**, **mít** (to run, to speak, to be, to have)
6. **Příslovce (Adverbium):**  upřesňuje sloveso, přídavné jméno nebo jiné příslovce. (ukazuje *jak*, *kde*, *kdy*).
   * *Příklad:* **rychle**, **zde**, **včera**, **velmi** (quickly, here, yesterday, very)
7. **Předložka (Prepozice):**  vyjadřuje vztah mezi slovy ve větě, obvykle vyžaduje pádové označení. (ukazuje *vztah*).
   * *Příklad:* **na**, **v**, **s**, **bez**, **od** (on, in, with, without, from)
8. **Spojka (Konjunkce):**  spojuje slova, slovní spojení nebo věty. (spojuje *něco s něčím*).
   * *Příklad:* **a**, **ale**, **nebo**, **až** (and, but, or, until)
9. **Citóslovce (Interjekce):**  vyjadřuje citové stavy nebo reakce. (vyjadřuje *emoce*).
   * *Příklad:* **ach**, **ouha**, **brr**, **au** (oh, ouch, brr, ouch)
10. **Částice (Particula):**  slouží k jemnému rozlišení významů, zdůraznění, vyjádření modálnosti.
    * *Příklad:* **jen**, **li**, **ť**, **ať** (only, if, then, let)

Je důležité si uvědomit, že některé slova mohou mít různé funkce a patřit do více slovních druhů v závislosti na kontextu věty.

V češtině existuje devět částí речi. Zde je seznam s příklady:

1. **Slovesa** (činná slova) - působí, dělá, závodí
   - Příklad: "Já závodím."

2. **Substantiva** (názvy) - dům, hrad, knihovna
   - Příklad: "Jdu do knihovny."

3. **Přídavná jména** (významy) - velký, modrý, šťastný
   - Příklad: "Mám modré oči."

4. **Zájména** (ukazuje na osobu, věc neboísto) - já, ty, on, ona, ono
   - Příklad: "Já jdu do školy."

5. **Členy** (určují nebo neurčují jméná) -Consulta_Reference: V češtině členy neexistují jako samostatná část речi, nahrazují je ukazovací zájména (tentý, tato, tohle) nebo předložky.
   - Příklad: "Jdu do toho domu."

6. **Předložky** (ukazují vztahy mezi věcmi) - do, z, na, pod, mezi
   - Příklad: "Jdu do školy."

7. **Spojky** (spojí části výpovědi) - a, ale, nebo, protože
   - Příklad: "Jdu do školy, aleér pak."

8. **Citoslovce** (označují zvuky nebo城市y) -.Bounds, baf, bzukot
   - Příklad: "Rozhněvaný pes zurčí."

9. **Interjekce** (vyjadřují emoce nebo city) - ach, bože, cukr
   - Příklad: "Ach, já mám málo času."

Tyto části речi společně tvoří základ českého jazyka a jsou nezbytné pro 생성 smysluplných vět a sdělení.

V češtině je obvykle rozlišováno 10 základních slovních druhů. Zde je seznam s příklady:

1. **Podstatná jména** (substantiva)  
   - pes, dům, láska

2. **Přídavná jména** (adjektiva)  
   - velký, krásný, modrý

3. **Zájmena** (pronomina)  
   - já, ty, on, ten, něco

4. **Číslovky** (numeralia)  
   - jeden, druhý, pět, sto

5. **Slovesa** (verba)  
   - běžet, psát, vidět

6. **Příslovce** (adverbia)  
   - rychle, tady, brzy

7. **Předložky** (prepozice)  
   - na, pod, za, s

8. **Spojky** (konjunkce)  
   - a, nebo, ale, protože

9. **Částice** (partikule)  
   - ať, nechť, snad, přece

10. **Citoslovce** (interjekce)  
    - ach, hej, au, hurá

Toto je standardní rozdělení slovních druhů v češtině.

V českém jazyce existuje 10 slovních druhů. Zde je jejich seznam s příklady:

1. **Podstatná jména** (nouns) - označují osoby, zvířata, věci, místa, pojmy atd.
   - Příklad: pes, město, láska

2. **Přídavná jména** (adjectives) - popisují vlastnosti nebo státy podstatných jmen.
   - Příklad: krásný, velký, modrý

3. **Zájmena** (pronouns) - nahrazují podstatná jména nebo ukazují na ně.
   - Příklad: on, já, to

4. **Číslovky** (numerals) - vyjadřují množství nebo pořadí.
   - Příklad: pět, první, desátý

5. **Slovesa** (verbs) - vyjadřují činnost nebo stav.
   - Příklad: běhat, jíst, spát

6. **Příslovce** (adverbs) - popisují okolnosti činnosti nebo stavu.
   - Příklad: rychle, velmi, dobře

7. **Předložky** (prepositions) - ukazují vztahy mezi podstatnými jmény nebo zájmeny.
   - Příklad: v, na, pod

8. **Spojení** (conjunctions) - spojují slova, věty nebo části vět.
   - Příklad: a, nebo, ale

9. **Částice** (particles) - vyjadřují postoj mluvčího nebo zesilují význam.
   - Příklad: ano, ne, snad

10. **Citoslovce** (interjections) - vyjadřují emoce nebo náhlé reakce.
   - Příklad: ach, au, ó

Tyto slovní druhy pomáhají vytvářet bohatou a komplexní strukturu českého jazyka.

V češtině existuje 9 členů jazyka. Seznam:

1. **Jmenovka** (např. *pes*, *dom*) – označuje věci, lidi, zvířata, myšlenky, vlastnosti atd.  
2. **Sloveso** (např. *jít*, *mít*) – vyjadřuje činnost, stav nebo změnu.  
3. **Prídavné jméno** (např. *velký*, *krásný*) – popisuje vlastnosti jmenovky.  
4. **Příslovce** (např. *rychle*, *vždy*) – určuje způsob, čas, míru nebo pravděpodobnost.  
5. **Zájmena** (např. *já*, *ono*) – nahrazují jmenovky nebo slovesa.  
6. **Předložky** (např. *v*, *na*) – určují vztah mezi slovy (místo, způsob, důvod atd.).  
7. **Spojky** (např. *a*, *nebo*) – spojují věty nebo větné části.  
8. **Interjekce** (např. *aha!*, *ouch!*) – vyjadřují emoce nebo reakce.  
9. **Číslovky** (např. *jeden*, *dva*, *tři*) – vyjadřují počet nebo pořadí.  

Poznámka: Některé zdroje mohou číslovky zahrnovat do prídavných jmen, ale v tradiční české gramatice se považují za samostatný člen jazyka.

V češtině se obvykle rozlišuje deset základních slovních druhů. Níže je jejich přehled s příklady:

1. **Podstatné jméno** (slouží k označení věcí, osob nebo abstraktních pojmů) – příklad: *kniha* (kniha).  
2. **Přídavné jméno** (popisuje podstatná jména) – příklad: *modrý* (modrý).  
3. **Číslovka** (vyjadřuje množství nebo pořadí) – příklad: *pět* (pět).  
4. **Zájmeno** (nahrazuje jména nebo odkazuje na osoby) – příklad: *já* (já).  
5. **Sloveso** (vyjadřuje činnost nebo stav) – příklad: *běžet* (běžet).  
6. **Příslovce** (upřesňuje, jak, kdy nebo kde se něco děje) – příklad: *rychle* (rychle).  
7. **Předložka** (spojuje slova a vyjadřuje vztah) – příklad: *v* (v).  
8. **Spojka** (spojuje věty nebo části věty) – příklad: *a* (a).  
9. **Částice** (zvýrazňuje nebo upřesňuje význam) – příklad: *ne* (ne).  
10. **Mezivýraz** (vyjadřuje emoce nebo pozdravy) – příklad: *ahoj* (ahoj).

Tento dělení může mírně variovat podle gramatických zdrojů, ale toto je standardní klasifikace v češtině.